PŘEDNESENO VE SCHŮZCE KROUŽKU ČLENŮ NSČ V TEPLICÍCH – DNE 5.4.1953
ANTONÍN GRUNCL
Nález Chotějovický z r.1911
S pokračujícím vývojem průmyslu v severočeském Podrudohoří – jehož počátky dlužno klásti do let sedmdesátých minulého století a jenž od té doby dospěl v přítomné době k neutěšenému rozvoji zvláště v oboru těžkého a chemického průmyslu, spolu zrychleným tempem stále pokračuje i průmysl v oboru těžby uhlí, tohoto hlavního zdroje tepelné a pohybové energie, uložené pod zemí, jsouc tak krví a hlavním nervem všeho průmyslového podnikání tohoto kraje. Dokladem toho jsou četné uhelné doly povrchové i hlubinné, rozseté po celé uhelné pánvi hnědouhelné od Ústí až k Falknovu, zvláště na Teplicku, Duchcovsku, Mostecku a jinde.
Také na Bílinsku otevřeno bylo počátkem tohoto století několik povrchových dolů, z nichž jeden v Chotějovicích u Světce patřil uhelné společnosti Wiener – Industrie – Kohlen – Verein, financované povětšině vídeňskými židovskými kapitalisty. Důl ten nesl jméno „Valerie“, ale domácím lidem pojmenován byl jako důl „Židovka“.
Bývalý ten důl měl výhodnou polohu: stával v samé blízkosti nádraží světeckého a vesnice Chotějovic-něm. Kuttowitz-stanice dráhy Bílina-Ústí.
Přednosti tohoto dolu spočívaly v tom, že měl pod zemí jen 3-4 metry zemitého nadloží písčito-hlinité země a pod ním mocnou, místy až 30 metrů vysokou sloj uhlí dobré jakosti a příznivou tehdy obchodní konjukturu – uhlí bylo tehdáž většinou do ciziny vyváženo; za těchto okolností bylo v těžbě uhlí rychle pokračováno a když kolem r. 1900 byly vlastní důlní zásoby uhle vyčerpány, rozhodli se majitelé dolu, že vykoupí celou obec Chotějovice, by v další těžbě bylo pokračováno. Pozemky a objekty domácích usedlíků byly vykupovány, dle potřeby bourány, až v několika letech – kolem r.1928 – celá obec Chotějovice z povrchu zemského zmizela.
Náhradou za zmizelou obec vystavěla společnost vesnici novou – nynější Chotějovice – za nádražím světeckým, na křižovatce silnic Bílina – Teplice a Světec – Duchcov, kamž obyvatelstvo staré vesnice přesídlilo.
Zjara r.1911 se pracovalo korečkovým bagrem na zahradě jednoho bývalého statku při odklizu zemního materiálu nad vrstvou uhlí. Při bagrování odkryta pojednou větší – asi 30 cm vysoká nádoba a českými denáry z 2. poloviny 11. a počátku 12. století, zakopaná asi 50 cm pod zemí. Nádoba s pokladem mincí byla bagrem zachycena a rozdrcena, s ostatním zemním materiálem do vozíků vyklopena a odvezena k hluboké jámě a tam po svahu vysypána, čímž dílo zkázy – dokonáno.
Na štěstí bylo přece asi 300 až 400 denárů z tohoto pokladu zachráněno tím, že dělníci spatřivši z nádoby a z vozíku padající lesklé penízky, tyto hned posbírali a tím aspoň malý zbytek nálezu zachráněn.
K objevu pokladu starých českých mincí v Chotějovicích budiž uvedeno vypravování dvou dosud žijících pamětníků a svědků příhody té, p.Ježka a V.Friče ze Světce, při bagru zaměstnaných, kteří shora uvedené doplňují následujícím sdělením:
„Když jsme na jaře roku 1911 v Chotějovicích na dole „Valerie“- a jak mi říkali na „Židovce“ – bagrovali, /odklízeli/ stěnu aluviálního náplavu žluté a písčité země asi 4m vysoké nad uhelnou slojí, narazila pojednou lžíce bagru v hlouby as 50cm pod povrchem na šedou, džbánovitou nádobu asi 30cm vysokou, kterou rozčísla a my v údivu spatřili, jak z nádoby po stěně se dolů kutálely bílé, lesklé penízky, které jsme – pokud to při práci bylo možno – hned sesbírali; větší část nárazem již rozbité nádoby i s jejím obsahem a nahrabanou zemí byla lžící běžícího pásu bagru vyklopena do vozíku pod bagrem a další lžící pobrány střepy nádoby a naplněné vozíky odvezeny k obránu a tam všecko z vozíků do hlubiny vysypáno. Několik penízků z vozíku cestou spadlých bylo též sebráno, čímž celkový počet sebraných penízků činil asi 400 kusů, z nichž hrst jich byla odevzdána do kanceláře správy dolu“.
Po zprávě o nálezu po okolí rozšířené přicházeli lidé až z Duchcova a z Teplic a po několik dní byly ještě penízky v náspu obránu sbírány. Říkalo se jim penízky svatováclavské, dle opisu na jedné jich straně a mnohé z nich byly nálezci rozdány známým a též po koruně prodávány /dělník Mudra ze Světce (Němec) dal si z penízků zhotoviti náramek pro svou paní/; ostatní byly časem v domácnostech poztráceny a tak dnes již málokdo z chotějovických lidí některý peníz z nálezu má a málokdo vzpomene příhody té z roku 1911. Chotějovický nález – jakoby meteor pojednou zazářil, aby v okamžiku zase ve vesmíru zapadl – zase zmizel, snad – navždy.
Shora uvedené a svědky ověřené tyto nálezové okolnosti případu toho možno nyní doplniti časem získanými poznatky.
Z celého objeveného a vzápětí zase zmizelého tohoto nálezu zachráněn jen nepatrný počet oněch 400 českých denárů a jest litovati toho, že nebylo ze strany závodu a práci vedoucích dbáno náležité péče a opatrnosti při objevu tak důležitého a jistě i bohatého pokladu, který, byv vcelku zachován, stal by se vydatným přínosem historie své doby a obohacením české numismatiky. Avšak ani tento zlomek denárů celého nálezu nebyl vcelku zachován, nýbrť ještě dále rozebrán a rozkouskován až na ojedinělé kusy a tím zcela rozrušen. Také numismatické sbírky musea v Bílině, Duchcově a Teplicích nevykazují – pokud mi dodnes známo – snad ničeho z tohoto nálezu.
Z článku dr.R.Turka: Nálezy českých denárů jako dějinné doklady /viz.Num.listy 1950 str.9/avšak zjevno, že Národnímu museu v Praze je případ nálezu chotějovického znám a tamtéž zastoupen, neznámo však, kolika kusy. K písemnému dotazu u autora článku ve věci nálezu ochotně sděleno, že materiálová kartotéka numis. odd.Nár.musea nálezů odtud nevykazuje a že je velmi tudíž velmi pravděpodobné, že ukázky z nálezu byly již za prof. Smolíka rozřazeny do sbírek systematických, kde je jejich identifikace již nemožná.
Když kolem r.1925 počal jsem se obírati též sběratelstvím mincí a do vínku mé nové činnosti dostalo se mi darem několik dnes vzácných denárů Vladivojových/1002-1003/ z nálezu chodovlického /1928/, vzrostl tím více můj zájem o domácí nález chotějovický ; po několikaletém pátrání získal jsem darem a koupí celkem 19 těchto denárů, z nichž 2 později jsem vyměnil /čehož dodnes lituji/ za mince jiné.
Ze zbytku nálezu shlédl jsem celkem asi 40 denárů, z nichž velkou většinou byly denáry Vratislava II. /1061-1092/; denáry Břetislava II. /1092-1100/ a Soběslava II. /1100-1120/ zjištěny v počtu jen skromném.
Dva denáry Vratislavovy, kterých jsem se dříve již zbavil, byly přesně na určitém místě od hrany až ku středu nastřiženy; v domnění, že nastřižením byly poškozeny a znehodnoceny a z neznalosti účelu jejich nastřižení jsem je za jiné mince vyměnil.
Později však dočetl jsem se v Numismatických správách 1936 v článku K.Chaury „Denáry vévody Vratislava II. z nálezu dnespeckého“ str.179 v odstavci /Nastřižené denáry/ str.183 – o pravosti; takové nastřižené denáry byly též v nálezu dnespeckém z r.1917 a v nálezu na Plešivci.
Denáry chotějovické svými náměty se druží k nejkrásnějším mincím českého středověku. Ježto vláda Vratislava II. byla poměrně dlouhá, vykazují jeho denáry počet 23 typů a spolu se synem jeho Břetislavem II. /dle Fialy/ celkem 24 typů mezi shlédnutými /asi 40 kusy/ Vratislavových denárů byly nejvíce ražby jeho jako knížete českého /1061-1086/ a ražby jeho královské. U Břetislava II. /1092-1100/ zná Fiala devět, od Soběslava II. /1100-1120/ deset typů ražeb panovníků těchto.
Z celkového počtu 17 denárů, které chovám, je z Vratislavových 5 typů jeho ražeb, Břetislavových 2 typy a ze Soběslavových jen jeden typ zastoupen.
Závěrem budiž uvedeno, že jako důvod ukrytí tohoto – zajisté významného – pokladu možno hledati jen v tehdejších rozbrojích mezi členy panujícího rodu Přemyslovců o moc a vládu v Čechách nastalých po smrti krále Vratislava II. r.1092; poklad ten sloužiti mohl potřebě některé tehdejší vojenské, válečné výpravy, která – z neznámé nám příčiny – buď před nepřítelem, neb na svém útěku poklad ten poblíž břehu Běly v Chotějovicích zakopati dala. Domněnka, že by poklad ukryt byl některým bohatějším obchodníkem, nepřipadá v úvahu, nebylo totiž ve zbytku nálezu nalezeno žádných mincí cizích.
Jeťto v nálezu zjištěny jako nejmladší denáry knížete Bořivoje II., možno z tohoto usouditi, že poklad ten ukryt byl v době počátku vlády tohoto panovníka, brzy tudíž po r.1100.
Konečné slovo ve věci samé připadá ovšem povolanějším historikům a spolu i znalcům české numismatiky oné doby našich slavných českých dějin.
Světec, březen 1953 Antonín Gruncl
Tento článek byl vybrán pro své hodnotné zpracování podkladů okolností nálezu a regionálního základu. Styl a způsob psaní článku odpovídá dané době. Článek ponechán při přepisu v původní podobě pro zachování autentičnosti.
